Speaker
Description
Vedle klasických messengerů, jako neutrina, fotony nebo gravitační vlny, je kosmické záření dalším možným observačním oknem pro studium vlastností vzdálených astrofyzikálních objektů. Jelikož se ale jedná o nabité částice, směr jejich příletu detekovaný na pozorovateli (Zemi) nekoresponduje s pozicemi jejich zdrojů. Abychom jejich zdroje mohli identifikovat, je třeba detailních numerických simulací, které vedle interakcí berou v úvahu také jeho propagaci v magnetických polích ve vesmíru. V příspěvku budou diskutovány metody identifikace zdrojů kosmického záření nad 10 EeV pocházející z blízkých astrofyzikálních zdrojů zohledňující strukturu magnetického pole Mléčné Dráhy a vliv galaktického magnetického pole na velkoškálové anisotropie v příchozích směrech.
