Speaker
Description
Radioprotektivní látky působí prostřednictvím různých biologických mechanismů s cílem snížit nepříznivé účinky ionizujícího záření. V posledních desetiletích se významně rozvinul výzkum a aplikace nanomateriálů, zejména nanočástic (NP), které se uplatňují v diagnostice, terapii i prevenci onemocnění. Na základě jejich již prokázaného pozitivního vlivu při léčbě nádorových, neurodegenerativních či kardiovaskulárních onemocnění se pozornost výzkumu obrací také k radioprotekci. Jednou z možností využití přírodních radioprotektiv jsou antioxidanty, mezi něž patří i vitamin C. Jeho antioxidační a radioprotektivní účinek může být dále zvýšen vhodným transportním systémem. V našem případě se jedná o nanočástice kyseliny hyaluronové, jejichž samostatný radioprotektivní účinek byl již prokázán.
Cílem této studie je experimentálně ověřit radioprotektivní účinek vitaminu C navázaného na nanočástice kyseliny hyaluronové. In vitro experimenty byly provedeny na lidských T a B lymfocytárních liniích vystavených ionizujícímu záření ze zdroje 60Co. Hodnocenými parametry byla viabilita buněk a změny v buněčném cyklu. Výsledky přispějí k potenciálnímu využití nanočástic kyseliny hyaluronové jako nosiče radioprotektivních látek.
Tato práce byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (Specifický výzkumný projekt č. SV/VLF202401) a Ministerstvem obrany České republiky v rámci projektu „Dlouhodobý záměr rozvoje organizace 1011 – Zdravotnické výzvy ZHN II“ Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové (projekt č. DZRO-FVZ22-ZHN II).
| Preferovaná sekcia | Biologické účinky žiarenia a odhad rizika z ožiarenia |
|---|
