Speaker
Description
Nanokrystalický perovskitový scintilátor CsPbBr3 vykazuje emisi s maximem okolo 525 nm, velmi vysoké efektivní protonové číslo Zeff a velmi rychlý, subnanosekundový dosvit. Jedná se nicméně o koloidní roztok, což značně omezuje jeho aplikovatelnost k detekci ionizujícího záření. Nanokrystaly lze zabudovat do polystyrenové matrice a tím vytvořit nanokompozitní materiál, který sice má snížené Zeff a omezenou transparentnost, otevírají se mu nicméně nové potenciální aplikace, např. jako jedna ze složek v tzv. metascintilátorech pro pozitronovou emisní tomografii.
Právě omezená transparentnost vzorku společně s jeho nehomogenitou jsou příčinou komplikovaného stanovení světelného výtěžku. Existuje naprosté minimum prací s publikovanou hodnotou světelného výtěžku pro daný materiál, přičemž popis metody stanovení výtěžku nedovoluje zhodnotit, zda byly uváženy všechny faktory ovlivňující výsledek a tím i správnost hodnoty světelného výtěžku. V této práci bude představen náš přístup, který staví na jedné z předchozích prací, ale s explicitním uvážením jevů, jejichž vliv dosud takto zhodnocen nebyl. Metoda byla aplikována na sadu vzorků tlouštěk v řádu stovek mikrometrů, s hmotnostním plněním CsPbBr3 od 0,1 % do 10 %.
| Preferovaná sekcia | Metrológia, meranie a prístrojová technika |
|---|
