Speaker
Description
Radioprotektivní látky fungují na různých biologických principech, ale jejich společným cílem je zmírnění nežádoucích účinků ionizujícího záření, a tím zvýšení kvality života všech zasažených. V posledních třiceti letech došlo k významnému pokroku ve sféře přípravy a využití nanomateriálů, potažmo nanočástic (NP), v různých odvětvích výzkumu a následně i v praxi. Potenciál využití NP v diagnostice, léčbě a prevenci je široký, a proto lze považovat zavedení NP do medicíny za jeden z největších pokroků posledních let. Jelikož již bylo prokázáno, že NP mají pozitivní vliv na organismus v případě léčby mnohých onemocnění (nádorová, neurodegenerativní, intravaskulární), tak je logické, že se oblast zájmu přesunula i do oblasti radioprotekce, kde již byly zaznamenány dílčí úspěchy. V rámci prezentovaných dat se jedná o testování nanopartikulí kyseliny hyaluronové in vitro. Jejich radioprotektivní potenciál v různých koncentracích byl sledován nejdříve na primární myší lymfocytární linii a následně na zdravých i nádorových komerčních buněčných liniích. V dalším kroku byly přidány látky, které mají potvrzený nebo na základě dostupné literatury očekáváný radioprotektivní účinek (amifostin, vitamin C), a kultivovány společně s NP. Sledovanými parametry byly viabilita buněk, indukce buněčné smrti (apoptóza) a buněčný cyklus. Práce byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (SV/VLF202401) a Ministerstvem obrany ČR (DZRO-FVZ22-ZHN II).
