Speaker
Description
V rámci podpory lékařské péče při radiačních mimořádných událostech nebo rozsáhlé expozici veřejnosti ionizujícímu záření, ať už v důsledku nehod či teroristických útoků, hrají klíčovou roli nástroje pro rekonstrukci absorbovaných dávek záření. Tyto nástroje využívají kombinaci biologických a fyzikálních dozimetrických metod, které umožňují přesný odhad dávky záření, kterou jedinec obdržel. Kritickým aspektem při klinickém použití biologické dozimetrie je standardizace těchto metod a sjednocení přístupů k interpretaci výsledků. Aby byla zajištěna vysoká kvalita výsledků, je nezbytné pravidelné mezilaboratorní porovnávání (ILC).
Tento příspěvek prezentuje výsledky ILC provedených v rámci řešení dvou projektů Medirabi a Bifydos, s důrazem na mezilaboratorní porovnávání na národní úrovni a výsledky ILC v rámci Evropské sítě pro biologickou a retrospektivní fyzikální dozimetrii RENEB. Hodnoceny byly dvě cytogenetické metody – analýza dicentrických chromozomů (DCA) a mikrojaderný test (CBMN) – na slepých vzorcích krve zdravých dárců vystavených různým dávkám záření, odpovídajícím klinicky relevantním expozicím. Odhady dávek byly prováděny s využitím vlastních kalibračních křivek specifických pro gamma záření na našem pracovišti. Zvláštní pozornost byla věnována vlivu rozdílných podmínek kultivace a zpracování vzorků, které zásadně ovlivňují přesnost odhadů, a tím podtrhují důležitost standardizovaných postupů a robustních kalibrací.
ILC byla realizována ve spolupráci se Státním úřadem pro radiační ochranu a dvěma německými laboratořemi – Spolkovým úřadem pro radiační ochranu (BfS) a Institutem radiobiologie Bundeswehru (BIR). Harmonizace postupů v rámci těchto studií je klíčová pro zlepšení přesnosti a spolehlivosti biodozimetrických technik, čímž významně přispívá k lepší připravenosti na radiační nouzové situace.
